Exkurze do EDU

Naši studenti tříd 3.A a Kvinta  vyrazili do Infocentra JE Dukovany.

Kromě tradičně perfektního výkladu o jaderné energii zažili naši mladí fyzici díky letošní novince, Dukovanské ReakTour, prohlídku jaderného reaktoru, kde mohli mj. sledovat Čerenkovovo záření. Díky 3D brýlím tak mohli navštívit jedno z nejstřeženějších míst naší země a lépe poznat, jak probíhá výroba bezemisní elektřiny, které se zde a v JE Temelín historicky vyrobilo již více než 800 TWh.

O exkurzi napsal Ondřej Pitlach

Nač jaderné elektrárny, když vlastníme kola?!

Ve čtvrtek 21. září se studenti třetího ročníku našeho gymnázia již tradičně vydali k branám nejstřeženějšího objektu v okolí – navštívili Jadernou elektrárnu Dukovany. Možná se, milí čtenáři, domníváte, že v ruce držíte odborný článek o jaderné energetice (to se ode mě nejspíš očekávalo), ale já píšu především pro své vrstevníky, proto to taky vezmu “po svém“.

Exkurze začala v osm hodin ráno v učebně fyziky našeho gymnázia, kde nám paní učitelka Šenfloková rozdala pracovní listy a pustila naučné video o jaderné energetice. Ani si nedokážete představit, jaké nadšení to vzbudilo ve tvářích studentů, když se dozvěděli, že vypracování listu bude za domácí úkol.

Po půl hodině se k nám přidal i pan učitel Šrejma a společně jsem se přemístili k autobusu, který nás do dukovanské “jaderky“ dopravil. Nebyli by to naši milí učitelé, kdyby nás hned po výstupu nehnali před hlavní vstup do elektrárny pro pořízení společné fotografie.

Krátce poté jsme zamířili do informačního centra, kde se odehrála hlavní část naší exkurze. Paní průvodkyně nás v úvodu zavedly do velkého sálu se sluchátky a brýlemi na virtuální realitu. Nejprve nás obecně seznámily s Jadernou elektrárnou Dukovany. Poté následovala interaktivní virtuální prohlídka elektrárny pomocí již zmíněných zařízení, které nás přenesly mj. k jadernému reaktoru, či nám ukázaly práci bezpečnostních pracovníků elektrárny. Jediný, kdo si brýle nenasadil, byl pan učitel (nasadil si je až po nás), který musel pořizovat fotografie. Díky tomu byl následně pro některé účastníky největší zážitek sledovat pana učitele, jak před sebou máchá rukama a nevnímá bouřlivý smích svých studentů.

Ihned vzápětí jsme si vyzkoušeli projít bezpečnostní kontrolou (podobnou té na letišti), kterou musí pracovníci elektrárny podstupovat denně. Následovala prohlídka 3D modelu celého areálu a nejdelší prostor pro dotazy. Většina otázek se týkala přírodních zdrojů pro výrobu elektřiny z jádra či tendru na výstavbu nového jaderného bloku.

Následně jsme se přemístili do místnosti s přístrojem na výrobu alfa, beta a gama částic (záření, které vzniká rozpadem radioaktivních látek). V tu chvíli jsme se přenesli do našich dětských let – bylo zkrátka úžasné pozorovat ty malé světélkující čárky.

Paní průvodkyně nás zavedla k dalšímu 3D modelu, kde nám ukázala celý proces výroby energie z jádra od přívozu paliva do elektrárny po vyslání elektrické energie do slavětické rozvodny. Zde se někteří účastníci dozvěděli, že to, co stoupá z chladících věží, není žádný jedovatý kouř – jen obyčejná vodní pára.

Exkurze se blížila ke konci a my jsme se ocitli uvnitř modelu jaderného reaktoru v životní velikosti. Zde nám paní průvodkyně popsala, jak probíhají odstávky reaktorů a že se konají přibližně jednou do roka. Toto místo zaujalo některé naše spolužačky natolik, že si musely v zrcadlech, která symbolizovala trubky, jimiž do reaktoru přitéká voda, pořídit pár fotek (běžná praxe studentek gymnázia).

Po bouřlivém potlesku v závěru přednášky pro paní průvodkyni jsme se přesunuli do vrchní části informačního centra, kde nás zaujalo jízdní kolo, které vyrábělo elektřinu – nač mít Jadernou elektrárnu Dukovany, která pokryje přes 20 % spotřeby elektrické energie v České republice, když máme kola?! „Začnu si víc vážit elektřiny – není vůbec jednoduché ji pohybem vyrobit. Ale upřímně? Modlil jsem se, ať už pan Šrejma konečně zavře … (mlčí) a nechá mě šlapat,“ sdělil své pocity jeden z účastníků exkurze Daniel Boháč, který si dal za cíl šlapáním roztočit hlavice elektrického šlehače, což se mu nakonec podařilo.

Naše exkurze tímto dospěla k samému konci a nám nezbývá nic jiného, než popřát studentům, kteří budou reprezentovat naši školu v květnové Jaderné maturitě, hodně štěstí a doufat, že dukovanskou “jaderku“ nevyhodí do povětří.

Ondřej Pitlach, Kvinta